Obec Kořenov vznikla v roce 1960 sloučením původních obcí Jizerka, Polubný, Příchovice a Rejdice. Rozlohou 55,8 km2 patří mezi největší obce v ČR. Kořenov se rozkládá na území Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a částí se dotýká Krkonošského národního parku. První osídlenci z počátku 16. století se živili lovem zvěře a ryb, později porážením dřeva a pálením uhlí v milířích, ještě později pak byly zakládány sklářské hutě.
Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se stal majitelem této části Jizerských hor Albrecht z Valdštejna, který prodal své navarovské a semilské panství rodu hrabat Desfoursů a ti je spojili do panství semilského. V roce 1824 přikoupil jizerskohorské obce kníže Rohan. V 18. století přicházeli do zdejšího kraje němečtí kolonisté se sklářským podnikáním, káceli lesy a proměňovali je v ornou půdu a pastviny. Češi zůstávali v nížinách, Němci v předhůří.
Stará frýdlantská osada Jizerka byla k nynějšímu Kořenovu přičleněna až v roce 1960. V Příchovicích byl v roce 1824 položen základní kámen kostela sv. Víta, v roce 1847 byly položeny základy kamenné rozhledny Štěpánky - dominanty Příchovic, pojmenované na počest arcivévody Štěpána. Nejstarší obcí v okrese Tanvaldském byly Rejdice. Ve třicetileté válce byla tato obec vypálena Švédy. Osídlování Polubného bylo součástí původní české kolonizace od Vysokého nad Jizerou. Na nejvyšší planině byl v roce 1783 vysvěcen kostel sv. Jana Křtitele s farou, v roce 1799 byla vybudována škola. Rozhodnutím císaře Františka Josefa byla obec Polubný v roce 1899 povýšena na městys. Přičiněním sklářských magnátů Riedlů byla z Jilemnice vedena přes Tanvald kolem skláren v údolí Desné do Kořenova železniční trať. Trať otevřená v roce 1902 pokračovala dále do Pruska. V roce 1843 byly založeny lázně Kořenov, ke kterým v roce 1872 nechal sklář Jan Riedel postavit lázeňský dům. V lázních byly praktikovány kúry vodní, sirné, rašelinné a s přípravou smrkového jehličí. Krátce po roce 1949 byly znárodněné lázně uzavřeny.
Do neosídlených hor pod Bukovou horou na dnešní Jizerce se uchylovali pronásledovaní evangelíci. Kolem roku 1550 se zde usadilo několik horníků, kteří těžili safíry, v roce 1828 zde založil sklář Riedel sklářskou huť, která na počátku 20. století zanikla a ze sklářů se stali dřevaři.
Kořenov jako obec (sídelní útvar) vznikl sloučením samostatných obcí Polubný a Příchovice, osady Rejdice a Jizerky tehdy patřící obci Bílý Potok. Sloučení se stalo v roce 1960. Jméno Kořenov je odvozeno z názvu místní části v obci Polubný.
Obec Kořenov vznikla v roce 1960 sloučením částí dosud samostatných obcí Polubný a Příchovice s osadou Rejdice a Jizerky, patřící obci Bílý Potok v okrese Frýdlant. Jméno obec dostala podle místní části Kořenov (Wurzelsdorf), obce Polubný.
Nejstarší písemnou zmínku o této oblasti máme z r. 1577, kdy jsou udělovány jisté svobody majiteli skelné hutě v Rejdicích. Obyvatelé se většinou živili dřevařstvím (pily, výroba šendelů) a domáckým přadláctvím a tkalcováním. Oživení přinesla výstavba Krkonošské silnice z Liberce do Trutnova (r. 1850) a železnice z Tanvaldu do tehdejšího Pruska (1902). V polovině 19. st. byla v Dolním Polubném (dnes Desná) postavena sklářská huť, která dala práci mnoha lidem, ať už přímo v huti, nebo při mačkání a foukání skla a broušení.
Obec má výměru 5577 ha, v r. 1961 zde žilo 1810 obyvatel ve 453 domech, počet stálých obyvatel se pořád snižuje: 1970 - 1512 ob., 1980 - 1247 ob., k 10.5.2006 - 995 obyvatel ve 242 domech.
První písemná zmínka: 1700. Polubný patřilo před r. 1848 k panství Semily. V r. 1830 zde ve 342 domech žilo 2500 obyvatel. Ti se živili prací v lese, přadláctvím a tkalcovstvím, foukáním a mačkáním skla, výrobou potaše.
Kostel sv. Jana Křtitele byl vysvěcen v r. 1793, tehdy byla zřízena i samostatná fara (dosud v Příchovicích). Obec se skládala z řady menších místních částí: Dolní Polubný, Horní Polubný, Kořenov, Černá Říčka, Zelené Údolí, Ničovy domky, Kobyla, Merklov, Novina, Růžodol, Souš, Václ.Studánka.
V polovině 19. století byla obec spojena se světem novou Krkonošskou silnicí od r. 1902 vedla tudy železnice - zubačka z Tanvaldu do Jelení Gory. V r. 1847 byla v Dolním Polubném založena sklářská huť (od r. 1849 firma Riedel). V Kořenově vyvěralo několik léčivých pramenů, na přelomu století tam byly lázně (1895: na 1000 hostů).
| Rok | 1830 | 1850 | 1900 | 1930 | 1950 | 2004 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Domů | 342 | 401 | 795 | 842 | - | - |
| Obyvatel | 2500 | 3071 | 5368 | 4823 | 524 | 687 |
Obyvatelstvo vesměs německé národnosti (do r. 1945).
Polubný, samostatná obec do r. 1960. V r. 1949 byla část obce - Dolní Polubný připojena k obci Desná. V r. 1958 bylo na základě smlouvy s Polskem připojeno k ČSR (obci Polubný a Harrachov) část polského území tak, aby celá železniční trať z Tanvaldu do Harrachova vedla po našem státním území.
V r. 1899 (19.10.) byla obec povýšena na městys, ve znaku má obra s kyjem.
První písemná zmínka r. 1577 (sklenná huť v Rejdicích). Do r. 1848 patřily Rejdice k panství Semily, v r. 1830 měla obec 65 domů a 462 obyvatel. V obci byla tehdy vinopalna a pivovar na 20 sudů.
| Rok | 1830 | 1850 | 1900 | 1930 | 1950 | 2004 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Domů | 65 | 67 | 87 | 74 | 45 | - |
| Obyvatel | 462 | 514 | 383 | 317 | 140 | 31 |
Obyvatelstvo bylo většinou české: 1930 bylo v obci 236 Čechů a 76 Němců.
Rejdice patřily do r. 1920 k obci Příchovice, pak byly do r. 1938 samostatnou obcí (s místní částí Počátky), v letech 1938 - 1945 patřily opět k obci Příchovice, po válce - v letech 1945 - 1949 byly opět samostatné, a v r. 1949 připojeny k obci Příchovice a s ní r. 1961 do nově vzniklé obce Kořenov.
První písemná zmínka k r. 1539, kdy se jmenuje Buchberg. Do r. 1848 vesnice panství Frýdlant, nazývaná Iser, Klein-Iser, Buchberg, Iserhauser, Wilhelmshohe. V r. 1828 - 29 vystavěl zde F. Riedel sklářskou huť, která pracovala do r. 1887. Huť přinesla do osady, která postávala v r. 1799 jen ze sedmi domů (bud) čilý ruch, po zastavení huti ale osada opět upadla.
Tak se v Jizerce střídaly doby ruchu (období hledačů drahých kamenů v 16. a 17. stol., období sklářské huti v 19. st.) s dobami, kdy osada byla světem zapomenuta. Do začátku 19.století neměla osada ani úřední jméno (říkalo se Buchberg - podle hory Bukovec, Iserhauser, Iser atp.). V r. 1828 byla pojmenována na počest Viléma, syna hraběte Clam-Gallase Wilhelmshohe (Vilémova výšina), po 1. sv. válce byl užíván název Klein-Iser (Jizerka).
| Rok | 1830 | 1850 | 1900 | 1930 | 1950 | 1961 | 2004 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Domů | 21 | 27 | 43 | 44 | 42 | - | - |
| Obyvatel | 134 | 166 | 249 | 157 | 80 | 28 | 9 |
V roce 1930 žilo na Jizerce 12 Čechů a 141 Němců.
Jizerka byla samostatnou obcí jen v období 1936 - 1959. Tehdy patřila v letech 1936 - 1938 k okresu Frýdlant, 1939 - 1945 okr. Jablonec nad Nisou, pak od r. 1946 opět k Frýdlantu. Jinak od r. 1850 do r. 1936 byla Jizerka osadou obce Bílý Potok okr. Frýdlant. V r. 1960 byla připojena k nové obci Kořenov, kam spádově tíhla už dříve (fara: Polubný, pošta H.Polubný, nádraží Kořenov).
První písemná zmínka o obci v listině o huti v Rejdicích r. 1577. Před r. 1848 patřily Příchovice k panství Semily, v r. 1830 zde v 279 domech žilo 1842 obyvatel, vesměs Němců. Kostel sv. Víta postavený v r. 1690 ze dřeva, byl v první polovině 19.století přestavěn a r. 1862 vysvěcen. Fara od r. 1736. Obec se skládala z řady menších místních částí: Dolní Příchovice, Horní Příchovice, Pustiny, Morava, Libštát, Potočná, Nová Huť, Tesařov a řady samot.
Obyvatelé se živili sklářstvím, domáckou výrobou příze a tkaním, dřevařstvím.
| Rok | 1830 | 1850 | 1900 | 1930 | 1960 | 2004 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Domů | 279 | 304 | 789 | 547 | 279 | - |
| Obyvatel | 1842 | 2234 | 3828 | 2847 | 878 | 291 |
Obyvatelstvo bylo před r. 1945 národnosti německé, v r. 1930 bylo z 2847 obyvatel 511 Čechů a 2294 Němců.
Příchovice, samostatná obec od r. 1850 do r. 1960. V období 1850 - 1920, 1939 - 1945 a 1949 - 1960 patřila k obci Příchovice i osada Rejdice. V roce 1897 (29.4.) byla obec povýšena na městys, ve znaku má rozhlednu Štěpánka (po ní měla obec i německé jméno, neboť se říkalo, že na místě, kde si arcivévoda Štěpán odpočinul při své inspekční cestě při stavbě Krkonošské silnice, byla později postavena rozhledna a pojmenována po arcivévodovi).