Příběh cesty

Než vyrazíte na první zastavení, poznejte kraj, ze kterého cesta vyrostla, a důvod, proč nese jméno smíření.

1. Po staletí

   Kraj sklářů a tkalců

   Život na hřebenech Jizerských hor nikdy nebyl snadný. Krutým zimám a chudobě tu lidé čelili prací: z údolí zněl hukot sklářských pecí, v chalupách klapot tkalcovských stavů. Pod rukama zdejších mistrů vznikalo sklo, které obdivoval celý svět.

   Češi a Němci tu žili po staletí vedle sebe. Sdíleli radosti i strasti, chodili do stejného kostela sv. Víta a společně stavěli kapličky.

   

   

2. 20. století

   Zpřetrhané vazby

   „Zpoza hranic vyvolaná a rozdmýchaná nenávist, vyhnání Čechů na podzim 1938, 2. světová válka a po ní nucené vysídlení německých obyvatel zpřetrhaly staré vazby a zanechaly po sobě nejen opuštěná obydlí, ale i zjizvená srdce.“

   Odkaz těch, kdo tu žili, přesto nezmizel. Žije ve zdech domů, starých cestách a alejích a navazují na něj lidé, kteří tu žijí dnes.

3. Rok 2026

   Proč právě smíření

   Rok 2026 vyhlásil litoměřický biskup Stanislav Přibyl Rokem smíření, také jako výzvu otevřít bolestná témata poválečných dějin pohraničí. Příchovická cesta na ni odpovídá po svém: místem, řemeslem a místní historií.

   „Nikdy není pozdě se ohlédnout nazpět a řešit lidsky neřešitelné těmi prostředky, které nám dal Bůh. A to je vzájemné odpuštění a smíření.“

   

4. 4.4.2026

   První kámen

   Projekt vznikl z iniciativy místních obyvatel Stanislava Pelce a Vlastimila Plecháče za podpory příchovického faráře Jiřího Smolka. Na Bílou sobotu byl požehnán a symbolicky založen první kámen.

5. Během roku 2026

   Dílo mnoha rukou

   Na cestě se potkalo tradiční řemeslo se současným výtvarným a architektonickým pohledem. Podle návrhů Ilony Polanski vyryl obrazy do skla Jan Schindler, pedagog sklářské školy v Železném Brodě. Kapličky navrhli Petr Hák a Kateřina Landová, kovové části vytvořil Jan Boudík.

   Sklo tak navazuje na to, čím tenhle kraj žil po staletí.

   

   

6. 25.10.2026

   Požehnání

   Cesta byla slavnostně otevřena a požehnal jí Mons. Stanislav Přibyl. Vznikla bez dotačních programů, díky podpoře veřejnosti, jednotlivců, rodin i firem. Od té chvíle patří všem, kdo se po ní vydají.

   

Patnáct zastavení, patnáct myšlenek na cestu

Každé zastavení tvoří žulový sloupek s kovovou kapličkou a obrazem vyrytým do skla. Vedle biblického příběhu nabízí jednu hodnotu a krátké zamyšlení o lidskosti, odpuštění a vztazích, bez ohledu na to, čemu věříme.

Skleněné rytiny zastavení XII., IX. a VIII.

1. I
   

   I. zastavení · Ježíš odsouzen na smrt

   Pravdivost

   Stojím za pravdou, i když se to zrovna nehodí…

   Zamyšlení

   Křesťanství není soutěží v popularitě. Někdy je potřeba říct a žít slovo, za které člověk zaplatí. Mučedníci dokonce životem. My dnes spíš nepřijetím ba i spoustou ran ze všech stran. Neděláme to ale kvůli sobě, kvůli své mravnosti, abychom ukázali, jak jsme správní. I v tom jsme pouhým nástrojem, protože díky nám může Bůh proměňovat lidská srdce. Kdy a jak to (u)dělá nevíme. Je dost dobře možné, že proměnil i to Pilátovo…

2. II
   

   II. zastavení · Ježíš přijímá kříž

   Sebezápor

   S důvěrou přijímám i to, co je těžké a co bolí…

   Zamyšlení

   Není naším posláním vyhledávat bolest nebo tíhu života. Zkoušky prostě přicházejí. Ať ty ve škole nebo v naší každodennosti. Stejně jako nestudujeme kvůli zkouškám, nežijeme pro náročné chvíle. Obojím ale musíme projít: abychom školu i život absolvovali, abychom rostli. Kvůli sobě samým, do náruče Stvořitele.

3. III
   

   III. zastavení · Ježíš padá pod křížem poprvé

   Pokora

   Vím, že jsou věci, které sám nezvládám…

   Zamyšlení

   Pokorným se stává člověk, který zná své slabosti, nedostatky, ale i dovednosti a přednosti. Naše pády, ač bolí, nás uzdravují z pýchy. Učí nás také nepropadat zoufalství. Vždyť pokaždé můžeme vstát! A nejsme na to sami: spolu s Kristem máme žít v důvěře v Boží vedení a pomoc. Protože ne vždy je poblíž člověk, který pomůže „vstát na nohy“. Věříme však, že za zády nám stojí náš nejbližší přítel, který sám padl pod tíhou kříže.

4. IV
   

   IV. zastavení · Ježíš se setkává s matkou

   Blízkost

   Jsem nablízku, i když nevím, co říci, jak pomoci…

   Zamyšlení

   Prakticky každá maminka to zná. Dítě, které nosila pod srdcem, pro nějž toho tolik obětovala a miluje ho, se ocitá v situacích, které jsou pro něj rizikové, nebezpečné a ohrožují třeba i život. A nemůže udělat nic: zasáhnout nelze, varování není slyšeno. Pak přichází těžký úkol: přetavit bezmoc v blízkost. Někdy to znamená s láskou a vytrvalostí stát opodál - podobně jako Matka Páně.

5. V
   

   V. zastavení · Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

   Ochota

   Pomáhám, i když se mi zrovna nechce…

   Zamyšlení

   Šimon je snad nejslavnější kolemjdoucí, náhodný svědek a pomocník. Žijeme v pospolitosti obcí, církve i rodin. Tvoříme pletivo vztahů, ve kterém usilujeme o obecné a společné dobro. Ochotně pomoci druhým navzdory sobě samým, svému pohodlí i bezpečí - to je nárožní kámen toho, čemu vznešeně říkáme láska k bližnímu.

6. VI
   

   VI. zastavení · Veronika podává Ježíši roušku

   Odvaha

   Milovat někdy znamená vystoupit z davu…

   Zamyšlení

   V zástupu přihlížejících býváme v bezpečí. Jedním krokem vpřed můžeme změnit situaci, zamíchat karty zlu, vstoupit do dějin spásy. Zní to velkolepě, ale děje se to právě odvážnými drobnostmi, které konají i ti nejmenší z nás. V zastavení křížové cesty nám to dodnes připomíná Veronika, která projevila lásku ke Kristu drobným činem milosrdenství.

7. VII
   

   VII. zastavení · Ježíš padá pod křížem podruhé

   Vytrvalost

   Přestože znovu a znovu padám, nevzdávám to…

   Zamyšlení

   Není to umanutá urputnost. Vytrvalost je schopnost jít stále k cíli navzdory klopýtnutím, tíze břemen i pádům, které náš život provázejí. Vytrvalost doprovází vědomí „proč to dělám“. V opačném případě by se náš život proměnil v divadelní festival.

8. VIII
   

   VIII. zastavení · Ježíš promlouvá k plačícím ženám

   Soucit

   I když mě pohlcuje moje bolest, vnímám utrpení druhých…

   Zamyšlení

   Milan Kundera v románu Nesnesitelná lehkost bytí rozlišuje dva protikladné významy soucitu. Prvně jako jakési nadřazené politování, které druhý přijímá vlastně s hořkostí, protože se zaměřuje na jeho utrpení jako na jakousi vzdálenou slabost. Druhou polohou je soucit jako spoluutrpení, kterou spisovatel interpretuje jako nejvyšší formu lidské blízkosti. Znamená skutečné sdílení bolesti, rodí se ze schopnosti do utrpení bližního vstoupit.

9. IX
   

   IX. zastavení · Ježíš padá pod křížem potřetí

   Pochopení

   Pády jiných lidí si zaslouží stejné milosrdenství jako ty moje…

   Zamyšlení

   Pouč se z chyb. Tolikrát jsme to slyšeli od rodičů, zpovědníka i přátel. Kolikrát jsme to sami nezvládli? Bůh je nekonečně milosrdný. Zná naše srdce. Ví, kde jsme šlápli vedle. Asi nikdo z nás nebude shovívavý jako Hospodin, ale buďme jeho obrazem: dopřejme druhým pochopení pro jejich pády.

10. X
    

    X. zastavení · Ježíš je zbaven šatů

    Úcta k člověku

    Moje úcta patří i lidem slabým, zraněným, odlišným, odsuzovaným…

    Zamyšlení

    Církev povolává každého z nás k úctě k člověku. Navzdory jeho jinakosti, hříšnosti, extravaganci nebo prosté odlišnosti. Nezůstávejme u slov. Úcta se často projevuje jen nějakým prostým činem přijetí. Vždyť i člověk, který dělá něco, co považujeme za špatné, zůstává miláčkem Boha. Poznaná pravda o jeho jednání nás nezbavuje povinnosti naplnit přikázání milovat. Naším úkolem je totiž jeho proměna, obrácení - nikoliv porážka.

11. XI
    

    XI. zastavení · Ježíš přibit na kříž

    Odpuštění

    Odpouštím těm, kteří mě zraňují…

    Zamyšlení

    Evangelista Lukáš zaznamenal Kristova slova pronesená na kříži: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Nejsme nikdo Božský spasitel. Jsme však pozváni k následování Krista. Nemusíme viset přibití na kříž, ale můžeme si připomínat jeho slova ve chvílích, kdy čelíme zlu ba i zlým skutkům z nevědomosti (nebo hlouposti).

12. XII
    

    XII. zastavení · Ježíš na kříži umírá

    Láska

    Pro dobro druhého dávám alespoň kousek sebe: čas, schopnosti, síly…

    Zamyšlení

    Asi nebudeme nikdy umět milovat jako samotný Ježíš. Je však jednou z cenných vlastností křesťanů mít k tomu vytrvalou dobrou vůli. A ta se skrývá i ve slově dobrovolnictví, které se projevuje konkrétními skutky lásky, jež konáme z této dobré vůle. Darujme bližním svůj čas, schopnosti a síly.

13. XIII
    

    XIII. zastavení · Ježíšovo tělo položeno na klín matce

    Věrnost

    Zůstanu věrný i ve tmě, tichu a prázdnotě…

    Zamyšlení

    Pergolesi, Dvořák, Rossini, Szymanowski - ti všichni se v hudbě pokusili zachytit okamžik hlubokého smutku, mateřské bolesti a kontemplaci kříže. Tváří v tvář utrpení a zmaru smrti zůstala Matka Páně nejprve stát pod křížem (Stabat Mater) - a pak přijala mrtvé tělo svého syna na svůj klín. I když někdy nechápeme, zůstávejme.

14. XIV
    

    XIV. zastavení · Ježíšovo tělo uloženo do hrobu

    Naděje

    I když vše vypadá beznadějně, věřím…

    Zamyšlení

    V křesťanské tradici - a zvlášť v Pavlově triádě „víra, naděje a láska“ (1 Kor 13) - má naděje poněkud přehlížený význam, který si čas od času zjednodušujeme. Není to totiž jen optimismus, či přání. Není to ani prosté „doufání, že všechno dobře dopadne“. Naděje je teologická ctnost, která stojí mezi vírou a láskou jako jejich dynamický most. Jen s ní můžeme věřit a milovat.

15. XV
    

    XV. zastavení · Ježíš vstal z mrtvých

    Vděčnost

    I malé vítězství pravdy, dobra a lásky je důvodem k vděčnosti…

    Zamyšlení

    Kristus nám vybojoval vítězstvím nad smrtí, především spásu. Pamatujme na to, že ani vítězství pravdy, dobra a lásky, nemusí a nemá končit jen u pocitu triumfu. Jsme vděční za plody těchto vítězství, nebo je to důvod k povýšenému triumfalismu?

Autorem zamyšlení k jednotlivým zastavením je Mons. Stanislav Přibyl.

Vydejte se na cestu

Nejlépe pěšky a s časem na každé zastavení. Cesta míří k rozhledně Štěpánka, nejstarší rozhledně Jizerských hor. Auto můžete nechat na placeném parkovišti v Příchovicích „u kravína“.

1. Příchovická náveszačátek cesty
2. Okolí hřbitovacesta pokračuje
3. Vrch Hvězdacesta stoupá
4. Rozhledna Štěpánkacesta končí nedaleko

Galerie

Poděkování

Křížová cesta smíření vznikla díky lidem. Děkujeme všem jednotlivcům, rodinám, firmám a patronům jednotlivých zastavení, kteří ji svým příspěvkem umožnili.

Za poskytnutí fotografií a informací děkujeme panu Vlastimilu Plecháčovi, U Čápa, Příchovice 1. Více o vzniku cesty a její podporovatele najdete na ucapa.eu/krizova-cesta (otevře se v novém okně).

Fotografie: Ilona Polanski-Voverková a archiv autorů cesty.

Web U Čápa