Osada Jizerka, ležící v nadmořské výšce 862 metrů, je skutečným klenotem Jizerských hor. Tato malebná horská osada, nejvýše položená v celých Jizerských horách, se rozprostírá na náhorní plošině mezi Vlašským a Středním jizerským hřbetem. Protéká jí stejnojmenný potok Jizerka, který jí propůjčil své jméno, ačkoliv v minulosti byla známá pod německým názvem Klein Iser. Návštěvníky okouzluje svým jedinečným kouzlem, autentickou horskou architekturou a nedotčenou přírodou ve svém okolí.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1539, kdy je v registru pražského archivu zmiňována v souvislosti se sporem o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským. Původně šlo o odlehlé obydlí čihařů a ptáčníků. Po vyřešení sporu o hranice v roce 1591 připadla osada do majetku frýdlantského panství. Od 15. století byla Jizerka navštěvována italskými prospektory, kteří zde na Safírovém potoce hledali drahé kameny – rubíny, modré safíry, spinely, topazy a nerost ilmenit, místními nazývaný izerín.
Významný rozvoj osady nastal v 19. století, kdy zde byly založeny dvě sklářské hutě. První založil v roce 1828 sklář Franz Anton Riedel, vyrábělo se zde duté sklo a skleněné tyče. Druhá sklářská huť vznikla v roce 1866 a fungovala až do roku 1911. Díky sklářství, těžbě dřeva a pastevectví se z malé osady stalo významné horské sídlo. Dnes je Jizerka především střediskem letní a zimní turistiky a většina domů slouží k rekreačním účelům.
Jednou z nejznámějších staveb na Jizerce je bezesporu Hnojový dům (německy Misthaus), dřevěná horská chalupa s velmi neobvyklým příběhem. Původní chalupa byla postavena na přelomu 17. a 18. století jako běžné obydlí. Její osud se však změnil po kolektivizaci zemědělství, kdy začala sloužit pro ustájení krav a jako skladiště hnoje. Postupem času se vrstva hnoje v domě natolik nahromadila, že téměř dosahovala až k oknům, a chalupa byla na pokraji zřícení.
V roce 1964 chalupu koupil za 345 Kčs cestovatel a dobrodruh Gustav Ginzel, který se rozhodl ji zachránit netradiční metodou. Svedl k domku dva horské potůčky a jejich vodou vyčistil nahromaděný hnůj – tuto metodu nazýval „Heráklovou metodou". Po vyčištění chalupy začala postupně vznikat unikátní sbírka kuriozit a exponátů, kterou Ginzel přivážel ze svých cest nebo ji doplňoval s pomocí přátel. V průběhu 70. až 90. let 20. století Hnojový dům sloužil i jako přechodné přístřeší pro turisty a vyznavače alternativního způsobu života.
Klidné období však přerval tragický den 24. srpna 1995, kdy Hnojový dům zachvátil ničivý požár. V té době byl Gustav Ginzel na cestě v Austrálii, a tak se oheň rozšířil nekontrolovaně a chalupa společně s celou sbírkou kuriozit prakticky lehla popelem. Zachovala se pouze kamenná stáj, která jako jediná nepodlehla ohni. Po návratu z cest Ginzel nejprve provizorně zastřešil kamennou stáj, přečkal v ní jizerskou zimu a následně se pustil do obnovy svého domu.
Díky pomoci mnoha dobrovolníků, včetně těch ze zahraničí, byl v roce 1996 postaven nový Hnojový dům jako přesná replika původního. Ginzel obnovil i sbírku kuriozit a dům se opět stal vyhledávaným turistickým cílem. Bohužel kolem roku 2000 byl Gustav Ginzel nucen kvůli zhoršujícímu se zdraví Jizerku opustit a přestěhovat se ke svým příbuzným do Německa. Jeho životní pouť skončila 28. listopadu 2008, kdy zemřel v německém Kemptenu.
Mimořádnou přírodní atrakcí, která každoročně láká fotografy a milovníky přírody, jsou tisíce kvetoucích narcisů, jež na jaře obklopují Hnojový dům. Tento úchvatný přírodní fenomén vznikl z pouhých několika málo původních cibulek, které zde před více než třiceti lety vysadil Gustav Ginzel. Narcisy se postupně rozrostly do impozantní plochy několika set metrů čtverečných a nyní vykvétají v nadmořské výšce přes 800 metrů, což je pro ně v našich podmínkách neobvyklé.
Ginzel vysázel různé druhy narcisek s odlišnými tvary květů, které se postupně adaptovaly na drsné jizerské podmínky, zdomácněly a šíří se dál do okolí. Obvykle narcisy vykvétají v druhé polovině května, ale v některých teplejších rocích je lze spatřit už v dubnu. Pozoruhodné je, že tyto květiny dokáží přežít i v drsných horských podmínkách – často vyrůstají a kvetou v době, kdy na stinných místech Jizerky ještě leží zbytky sněhu a ranní teploty klesají hluboko pod nulu. V takových případech narcisy pouze sklopí své hlavičky a jakmile je ranní slunce zahřeje, opět se vztyčí.
Okolí Jizerky je mimořádně cenné z přírodního hlediska. Dominantou osady je vrch Bukovec (1005 m), jedna z nejvyšších čedičových vyvřelin ve střední Evropě, která je chráněna jako přírodní rezervace. Díky výjimečnému geologickému složení se zde daří vzácným rostlinným druhům, které v okolních žulových Jizerských horách nenajdeme. V okolí naleznete také několik chráněných území jako Rašeliniště Jizerky (národní přírodní rezervace), Rašeliniště Jizery (národní přírodní rezervace), Černá jezírka (přírodní rezervace) a Rybí loučky (přírodní rezervace).
Přímo v osadě se nachází přísně chráněná upolínová louka. Safírový potok, který osadou protéká, byl v minulosti vyhlášeným nalezištěm drahokamů – safírů, rubínů, chalcedonů, topazů a dalších. Dnes jsou tyto lokality již prakticky vytěžené, ale půvab nedotčené horské přírody zůstává.
Jizerka je součástí tzv. Jizerské oblasti tmavé oblohy (polsky Izerski Park Ciemnego Nieba), která byla zřízena za účelem ochrany nočního životního prostředí a informování veřejnosti o problematice světelného znečištění. Díky své odlehlosti a absenci veřejného osvětlení nabízí Jizerka výjimečné podmínky pro pozorování noční oblohy. Pouhýma očima zde lze vidět až 1000 hvězd, zatímco ve městech je to kolem 200 a ve velkoměstech pouhých 20. Oblast je proto vyhledávaná astronomy a nadšenci pro pozorování hvězd a příležitostně se zde konají i veřejné astronomické akce.
Dnes je nový Hnojový dům, který najdete jako předposlední chalupu po pravé straně silnice směřující na Smědavu, v blízkosti chaty Pešákovny, většinou pro veřejnost uzavřen. Po smrti Gustava Ginzela se o něj staral jeho bratr Hans. Chalupu si můžete prohlédnout alespoň zvenčí ze silnice a pokochat se pohledem na architekturu typické jizerské stavby a v sezóně také na úchvatné moře narcisů v jejím okolí.
Jizerka je významnou turistickou křižovatkou a nabízí vynikající možnosti pro pěší turistiku, horskou cyklistiku a v zimě běžecké lyžování. Přístup automobilem je možný pouze z obce Horní Polubný. Pro turisty, kteří se chtějí o historii a přírodním bohatství Jizerky a Jizerských hor dozvědět více, doporučujeme návštěvu muzea umístěného ve staré škole. V osadě se můžete také občerstvit v některém z místních pohostinství, jako je Penzion Pyramida, pojmenovaný podle kamenné pyramidy připomínající založení první sklářské huti.
První písemná zmínka o osadě v souvislosti se sporem o hranice mezi českým panstvím navarovským a německým frýdlantským. V té době zde byla pouze odlehlá obydlí čihařů a ptáčníků.
Po vyřešení sporu o hranice připadla osada do majetku frýdlantského panství.
Oblast navštěvována italskými prospektory, kteří zde na Safírovém potoce hledali drahé kameny - rubíny, safíry, spinely, topazy a minerál izerín.
Franz Anton Riedel zakládá první sklářskou huť na Jizerce. Vyrábí se zde duté sklo a skleněné tyče.
Založení druhé sklářské huti, která fungovala až do roku 1911.
Po odsunu německého obyvatelstva dochází k úpadku osady. Mnohé domy slouží nadále k hospodářským účelům, jiné k rekreaci.
Gustav Ginzel kupuje za 345 Kčs Hnojový dům a vyčistí jej tzv. Heráklovou metodou - svedením dvou horských potůčků.
Hnojový dům slouží jako Ginzelovo muzeum kuriozit, které shromáždil na svých cestách. Stává se vyhledávaným cílem turistů a místem setkávání.
Hnojový dům zachvátil ničivý požár v době, kdy byl Gustav Ginzel v Austrálii. Spolu s chalupou shořela i celá sbírka kuriozit.
S pomocí dobrovolníků byla postavena přesná replika původního Hnojového domu včetně nové sbírky kuriozit.
Jizerka byla vyhlášena vesnickou památkovou rezervací pro svůj mimořádně zachovalý soubor lidové architektury.
Gustav Ginzel opouští Jizerku kvůli zdravotním problémům a stěhuje se do Německa.
Gustav Ginzel umírá v německém Kemptenu.
Založení Jizerské oblasti tmavé oblohy - společné česko-polské iniciativy na ochranu nočního životního prostředí.
Jizerka je významným turistickým cílem Jizerských hor s vynikajícími podmínkami pro pěší turistiku, cykloturistiku a běžecké lyžování.
Prohlédněte si více fotografií z osady Jizerka a jejího okolí. Kliknutím na obrázek zobrazíte fotografii ve větším formátu.
